IV.

Máme právo změnit svůj názor. (pokud se změnou názoru dostaneme blíže k pravdě, ale i proto, že se nám nějaká věc jednoduše přestala líbit)
V. Máme právo dělat chyby a být za ně odpovědni. (kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale také nic nevytvoří)
VI. Máme právo říct "já nevím".
VII. Máme právo být nezávislí na dobré vůli ostatních. (nejde se zavděčit všem)
VIII. Máme právo dělat nelogická rozhodnutí.
IX. Máme právo říci "já ti nerozumím". (není naší povinností číst druhým jejich přání přímo z očí a nevyřčené představy plnit na počkání)
X. Máme právo říct "je mi to jedno". (tzn. máme právo nebýt perfektní podle definic někoho jiného)

Asertivní lidská práva

Asertivita vyžaduje, aby se člověk rozhodoval sám za sebe a za svoje rozhodnutí nesl plnou zodpovědnost. K tomu by měl znát a respektovat určité zásady, pro něž je užíván termín "asertivní lidská práva". Vycházejí ze zásady, že nikdo s námi nemůže úspěšně manipulovat, pokud mu to sami nedovolíme.
Zde je jejich výčet:
I. Máme právo sami posuzovat své chování, myšlenky a emoce a nést za ně i za jejich důsledky sami zodpovědnost. (každý má právo být rozhodčím ve vlastních životních rozhodnutích)
II. Máme právo nenabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující naše chování.
III. Máme právo sami posoudit, zda a nakolik jsme odpovědni za problémy druhých lidí. (ten kdo chce nést zodpovědnost za "problémy celého světa", nakonec nepomůže nikomu...)

Asertivní

vystupování je klidné, člověk celkově působí uvolněným dojmem - tedy jak jeho slovní, tak i mimoslovní projev je bez jakéhokoliv napětí a tenze. Mluva je přiměřeně hlasitá, srozumitelná, tempo řeči rovnoměrné. Oční kontakt je "přímý". Asertivně jednající člověk vytváří kolem sebe pohodu. Čiší z něho jistota i proto, že se dobře orientuje v sociální situaci. Nic si nenamlouvá. Když se mu něco nepovede, neviní ze svého neúspěchu druhé ani nepřesvědčuje sebe sama, že to byl vlastně zdar. Umí rozpoznat a ubránit se manipulaci. Respektuje morální zásady do té míry, že co je nemorální, nepovažuje za "asertivní".

Asertivní jednání

Asertivně jednající člověk dokáže přesně a jasně definovat, o co mu jde, jak situaci vidí, co si o ní myslí a jak ji prožívá. Má pozitivní postoj k druhým lidem i přiměřené sebevědomí. Celou svou bytostí sděluje, že ví, že jeho požadavek je oprávněný a splnitelný a druhá strana je podle něj korektní a nemá jiný zájem než věc kladně vyřešit. Chová se přiměřeně sebejistě, umí naslouchat druhým a přistoupit na kompromis. Je schopen změnit svůj názor pod tlakem argumentů. Protože považuje ostatní lidi za "dobré", není mu trapné požádat sám o laskavost nebo ji poskytnout.

Rozdíly a shody...

Agresivní i pasivní jednání mají společné to, že protistrana je vždy považována za nepřítele, který nemá jiný zájem než škodit. Je tedy potřeba dávat si na ni pozor, nesdělovat, co si myslím a co cítím, jakékoliv informace poskytovat jen výběrově. Ovšem agresor preventivně útočí, kdežto pasivní člověk jakoby dával najevo, že nemá nárok prosadit své proti zlým lidem.

Agrese

není jen fyzické napadení či silná a hlasitá slova. Agresivně působí sarkasmus a ironizování, ale i třeba tiché, někdy až přesládlé sdělení, které není k věci, jen degraduje osobu, které je určeno. Čím "učesanější"a rafinovanější agrese je, tím méně je ochoten její nositel agresivní jednání u sebe připustit. Jenže okolí většinou vnímá velmi dobře to, co je mezi řádky. Rafinovaný agresor působí nesympaticky, nepříjemně, lidé mají tendenci z komunikace s ním uniknout. Většinou ne tím, že mu vyhoví nebo snad že by udělali o píď více, než je jejich povinnost. Spíše se snaží věci zaonačit, aby prokázali, že vyhovět nelze. Pak si dotyčný stěžuje na krajní neochotu a byrokracii na úřadech a podobně. Neuvědomuje si , že i na úřadě jsou jen lidé a ti nemají agresivní jednání rádi.

Agresivní jednání

Agresivně jednající člověk se prosazuje na úkor jiných. Nedbá na jejich práva a oprávněné požadavky. Ponižuje a stráží sebedůvěru ostatních. Někdy sice dosáhne svého, ale lidé k němu mají rezervovaný, často záporný vztah. Oplácejí mu stejnou mincí. Agresivně jednající člověk dosáhne pouze jediného - dočasně se zbaví napětí. Mnozí, když popisují své "úspěchy", tak barvitě líčí, jak to tomu druhému "vytmavili". Když se však zeptáte, jak dopadli se svým požadavkem, zjistíte, že zcela neúspěšně. Ale ulevilo se jim. Nechybí jim sebevědomí či spíše pseudosebevědomí. Všechny své nezdary musí proto sami pro sebe přeměnit na úspěch. Když to už v žádném případě nejde, tak obviní okolí z toho, že mu neustále jen hází klacky pod nohy.

Pasivní jednání

Pasivně jednající člověk neumí jasně sdělit svá přání a potřeby. Stejně bezradný je i vůči požadavkům druhých. Chybí mu jistota v jednání, trápí ho, že se nedovede přiměřeně uplatnit. Neodolá manipulativním trikům. Stačí, aby v projevu druhé strany byla špetka kritiky, a místo toho, aby trval na svém, začne se omlouvat, vysvětlovat, vymlouvat. Snadno se dostane do situace, kdy nejenže vůbec nedosáhne svých cílů, ale potvrdí svoji roli nemožného individua. Neúspěchy snižují i tak nepříliš silné sebevědomí. Někdy se snaží situaci zvládnout manipulací druhými, což ovšem není ve své podstatě nic jiného než rafinovaná skrytá agrese. Z toho všeho plyne, že pasivní jednání působí na lidskou psychiku značně destruktivně.
Pokud se ovšem člověk rozhodne, že se vzdá vlastních cílů nebo že mu určitá věc nestojí za úsilí, které by si vyžádala, nemusí to znamenat, že jedná pasivně. Má totiž právo být k druhým velkorysý. Vždy záleží na tom, jak se při tom cítí. Někdy tím, že ustoupí, realizuje vlastně své přání a s výsledkem je spokojen. Pak si již neříká pořád dokola, co měl a neměl udělat.

IX. Mafián

- jeho manipulativní východiska s jistou nadsázkou připomínají báji o Faustovi a ďáblu nebo postavení nomenklaturních členů některých politických stran. Jeho ideologie vychází z postoje: "Jsem tvá ochrana, záštita, pomocník, udělám pro tebe dost, ale musíš mi sloužit nebo přinejmenším nesmíš dělat nic, s čím bych nesouhlasil. Nic, co by mi vadilo. Pokud se názorově nebo dokonce svými činy postavíš na vlastní nohy, smetu tě. Kdo nejde se mnou, jde proti mně. Když je ovšem někdo ukázněný a drží se mnou, není to k zahození, protože vím, že za loajalitu a závazek se platí."

VII.

Poslední spravedlivý - Základní formou manipulace je neustálá kontrola, kritika a vyvolávání pocitů nedostačivosti. Ve svém okolí vyvolává pocity viny, dojem, že jsou špatní, málo charakterní, ledacos zanedbali atd. Sám se podobně jako "diktátor" považuje za člověka bez chyb.

VIII. "Táta máma" - ty, které si vyvolil, chrání před jakýmikoliv vlivy běžného života. Stará se on ně, ale v návalu řady povinností se jich často opomene zeptat, zda to či ono chtějí nebo ne. Prostě sám ví, co je nejlepší a to také udělá - pro sebe i pro své blízké okolí. Že by se mohl mýlit, to nepřipustí.

V. Drsňák

- své okolí prostě "ukřičí". Manipuluje hrubostí s nehoráznou jistotou, že je to právě on sám, kdo má patent na rozum. Lidé mu ustoupí především proto, že je jim nepříjemné přihlížet jeho řádění.

VI. Obětavec. nejhodnější a nejlaskavější - tento typ dobře vystihuje výrok: "Nejhorší jsou nejhodnější lidé". Proklamuje že nechce nic pro sebe, jedná jen pro dobro druhých, ani špetku vděku nechce. Udělá pro vás první a poslední, samou obětavostí a láskou by se rozkrájel, ale ... vždyť po vás nic nechce, jen takovou nepatrnou maličkost, jako je pro vás obětovat své dny i noci... Tento typ, u něhož máme dojem, že by nás mohl hladit až do úplného vyhlazení, je poměrně často zastoupen v manipulacích v rodině. Nikdy nestaví na první místo váš názor, ale vždycky jen svůj. Obětuje se, ale zároveň vybírá daň.

III. Počtař

- rychle, snadno a úspěšně si spočítá, co je pro něj v dané situaci nejvýhodnější. Tu volí taktiku cukru, ondy taktiku biče nebo zase raději na vše zapomene, onemocní. Rád by se zúčastnil brigády, ale jeho chabé zdraví mu to nedovolilo. Rád by učinil to či ono, ale ta jeho slabá paměť... Co ovšem chce a co je použitelné pro jeho cíle, to si pamatuje velice dobře.

IV. Břečťan - podobně jako "chudáček" manipuluje druhými lidmi svojí předstíranou naprostou závislostí na nich. Jde mu o to, aby se o něj ostatní silnější jedinci starali a aby na nich mohl do značné míry parazitovat. I tomuto typu je blízká hypochondrie, zdůrazňování svých potíží i těžkého osudu.

I. Diktátor

- bývá to autoritativní šéf nebo tatínek, jehož "řekl jsem" má váhu. Obvykle se odvolává na autority, tradici, odkaz předků. Díky vhodně voleným citacím prosazuje vždy svou, neboť jak známo, v dílech klasiků lze najít potvrzení i navzájem zcela odlišných názorů.

II. Chudáček - rád by učinil to nebo ono, ale nedostává se mu sil. Zdůrazňuje své handicapy, prezentuje se jako člověk, jehož pocity méněcennosti nejsou zdaleka neoprávněné. Nepříjemné úkoly "neslyší", "zapomene". Žena tohoto typu prohlašuje, že na většinu životních úkolů se svým slepičím mozkem nestačí.

Způsob zdravého sebeprosazování

Asertivita
Asertivita by se dala do češtiny přeložit jako sebeprosazení. Autor této metody Američan A. Salter ji definoval ve významu umět něco jasně tvrdit, stát na svém slovu. Své žáky učil spontánním reakcím, přiměřenému projevu emocí, umění dát najevo svá přání a požadavky. Věděl, že kompromis je často největším vítězstvím.

Manipulace
Mnoho lidí neumí jasně sdělit co mají na srdci. Jsou však mistry v manipulování s náznaky. Manipulativní chování je protipólem asertivity. Jedním ze základních úloh asertivity je manipulativní chování rozpoznat a zastavit, což ovšem není vůbec jednoduché. Styl manipulace souvisí s typem osobnosti. Někdo pak volí manipulaci předstírající bezmocnost, jiný zvolí agresivní styl. Zřejmě nejdůkladnější dělení typů manipulace je Shostormovo dělení, které nachází prvky manipulace v 9 charakteristických stylech osobnosti:

Tabulka standardních hmotností některých plemen

Plemeno pes fena

Baset 30 – 34 23 – 30
Beagle 8 – 10 7 - 9
Boxer 25 – 32 23 - 27
Čivava 1 – 3 1 - 3
Kokršpaněl 11 – 14 9 - 11
Kolie 30 – 34 23 - 30
Jezevčík 7 – 10 7 - 10
Dalmatin 23 – 30 20 - 25
Dobrman 30 – 36 25 - 32
Něm. ovčák 34 – 41 30 - 36
Lab. retriever 30 – 36 25 - 32
Pudl 23 – 27 20 - 25
Rottweiler 36 – 43 32 - 39
Sib. husky 20 – 27 16 - 23

Udržení

optimální hmotnosti a prevence obezity
Návyky získané během hubnutí musí být udrženy v další životě zvířete (žádné pochoutky, kuchyňské zbytky, zvýšená zátěž, balancovaná dieta pro dospělé psy v odpovídajícím množství nebo nízkokalorická dieta). Hmotnost zvířete musí být trvale monitorována. Prevence obezity je v mnoha případech celoživotní bitva s tendencí k překrmování nebo překrmování se a sníženou zátěží zvířete.

Příklad výpočtu kalorických potřeb:

Obézní pes, 30 kg: kalorické potřeby 145x W 0,67 W…….hmotnost v kg
145 x 30 0,67 = 1415,9 kcal/den

Redukce na 60%: 0,6 x 1415,9 = 850 kcal/den

Diety používané pro redukci hmotnosti jsou založeny na snížení obsahu tuku a jeho nahrazení stravitelným komplexním sacharidem nebo nestravitelnou vlákninou
Úplné hladovění jako metoda hubnutí se nepoužívá vzhledem k nebezpečí zdravotních komplikací (metabolická acidóza), snížení aktivity střevního systému a vzhledem k velké pravděpodobnosti znovunabytí původní hmotnosti po skončení hladovky.

Zátěž a cvičení:

zvýšená zátěž umožňuje větší energetický výdej, snižuje fyziologickou potřebu krmení, mění kompozici tělesných tkání. Režim aktivity by měl denní, s postupem času se může zátěž zvyšovat. Komplikací může být zdravotní stav zvířete vyžadující klid (artróza).Dieta: restrikce kalorií na 60-70% metabolických požadavků výchozí hmotnosti obézního jedince, vážení zvířete každý týden, kontrola u veterináře po 2-3 týdnech, doporučuje se krmit komerční diety (snadné určení kalorické hodnoty)

Za optimální

snižování váhy se považuje 1-3% výchozí hmotnosti během jednoho týdne do dosažení předem určené optimální hmotnosti. Variace jsou dány věkem a zdravotním stavem zvířete.
Veškeré redukční programy zahrnují modifikaci chování, diety a zátěže zvířete.

• Modifikace chování: změna veškerých aktivit majitele spojených se zvyšování hmotnosti zvířete: nezkrmovat kuchyňský odpad, zamezit přístup k energicky bohaté potravě, přestat podávat psí sušenky a další pamlsky, nemít zvíře v kuchyni při přípravě jídel, nemít zvíře v jídelně při stolování, krmení psa vždy ve stejnou hodinu každý den, rozdělit krmení na několikrát denně

Management obezity

• Snížení hmotnosti
• Udržení optimální hmotnosti a prevence nového zvýšení

Snížení hmotnosti
Snížit hmotnost obézního zvířete je možné dosáhnout ustanovením negativní energetické rovnováhy (příjem nižší než výdej). Negativní energetickou rovnováhu lze ustanovit snížením energetického příjmu, zvýšením výdeje nebo kombinací obou. Snižování hmotnosti musí proběhnout během několika týdnů, ale současně nesmí dojít k narušení zdravotního stavu.

Hodnocení a diagnóza obezity

Snížení váhy a její udržení v optim. mezích je v takovém případě velmi složité. Druhá fáze obezity je charakterizována vytvořením nové rovnováhy v energetickém příjmu a výdeji. Zvíře je obézní a svoji hmotnost již nezvyšuje.

• Srovnání současné a předchozí hmotnosti (zejména po dosažení dospělosti), porovnání hmotnosti a plemenného standartu
• Odhad množství tukové tkáně: palpace nad žeberními oblouky a na spodní straně břicha, u výrazně obézního zvířete nejsou žebra hmatná nebo jenom s velkými obtížemi, tuková depozita v bederní krajině (ztráta pasu) a u kořene ocasu. U koček se tuk hromadí v tříselné krajině.