Drsné, na
rubu bílé plstnaté listyjsou
strídavé, vejcite podlouhlé,
rapíkaté.Fialovénebo
bílé kvety vyrustají zpravidlajednotlive.
Plodemje
lesklá hladká bobule, která
je fialová, nahnedlá až cerná
nebo i žlutaváaž bílá.Bývá kulovitá,
velikosti slepicího vejce nebo je
tluste kyjovitá, protáhlá až hadovitá
o délce asi 15cm i více. Barva plodu
závisí na puvodu šlechtení a na
kultivaru. Dužina plodu je bez
pouzder, ale s mnoha drobnými,
svetlehnedými semeny.
Lilek obsahuje velké množství
karotenu, je tedy dobrým zdrojem
provitaminu A, dále až 20 mg vitaminuB2aaž20
mgvitaminuCna 100g
dužiny. Celkem obsahuje asi 92%
vody, 3 % cukru, 1% bílkovin, 1%
vlákniny a nepatrné množství tuku,
v malém množství také fosfor, síru,
chlór, horcík, vápník, železo a mangan.
Plody se konzumují varené, dušené
nebo pecené, casto také smažené
na máslejako kvetáknebo
nakládané v octe jako okurky,
mohou se však také nadívat
mletým masem i jinými náplnemi.
Už ve staroveku se
plodum pripisoval lécivý úcinek,
v soucasné dobe se
zjistilo,že dužina Iilkuobsahuje
úcinné látky snižujícíhladinucholesterolu
v krvi a pusobí fytoncidne.
Protože baklažán patrí do celedi
IiIkovitých, má vysoký obsah solaninu
a nehodí se ke konzumaci v syrovém
stavu. Podobnejako u príbuzných
druhu brambor a rajcat jsou
zelené cástirostlinyjedovaté. Slupka
je bohatá na organické kyseliny
a má projímavýúcinek. Pripravují-li
se lilky dušením bez tuku (se slupkou),
majípovzbudivéúcinkynajátra
a žlucník.