Rodičům ani
nechyběla mraznička. Zbytky jídla, které jsme nesnědli cestou,
umístili na okenní parapety. Ještě jsme zjistili, kdy je otevřený bazén a Jirka si v recepci koupil plavky, poněvadž si je zapomněl doma. Před večeří jsme si fantasticky zaplavali.
Příjemně ubíhal jeden den za druhým. Střídavě jsme jezdili na sjezdovkách i na běžkách. Jen mamka s Jirkou jako lyžařští analfabeti sjezdovky neměli. Nejradši jsem jezdil s otcem a Ivčou, poněvadž s nimi nebyli žádné problémy. Museli jsme se však střídat, aby si zasportovali i ti ostatní, kteří na tom nebyli nejlíp. Jirka stále žehlil skluznice, ale jeho lyžařskému umění to příliš nepomáhalo.
Předposlední den jsme se probudili do krásného rána. Slunce nádherně svítilo, krystalky jinovatky se v něm třpytily jako diamanty. Domluvili jsme se, že na závěr s Ivčou podnikneme pořádnou tůru na běžkách. Jirka se vnutil s námi, aby ho Ivanka neopustila na celý den.
Zpočátku jsme šlapali stále do kopce. Jirka nás poněkud
zdržoval, ale šlo to. Náhle se před námi objevil pořádný "padák".