derivační lázeň

V 19. století derivační lázeň znovuobjevil Ludwig Kuhne a to velice empirickým způsobem. Když mu bylo 25 let a měl vážně nemocné plíce, usadil se na venkovském statku, kam ho doprovázela jeho malá fenka. Ta si zlomila nohu. Kuhne ji přiložil dlahy, pohodlně ji usadil ve stodole, nosil krmení, které však ona odmítala. Ludwig Kuhne pozoroval, že fenka si celý týden olizuje střídavě zlámanou nožku a pohlaví. Po týdnu fenka vstala a začala zase žít jako předtím. Kuhne byl překvapen, jak rychle se zlomená nožka uzdravila. Zato u něho nemoc postupovala, měl záchvaty horečky a hrozné bolesti hlavy. Tehdy ho napadlo, že fenka si asi nelízala celý den packu a pohlaví jen z přehnané touhy po čistotě. Muselo to mít ještě jiný důvod. Jednoho dne, kdy ho trápila horečka a bolest hlavy, udělal pokus. Pomocí kousku plátna si svlažil konec penisu studenou vodou a celou operaci opakoval, jako by to dělalo zvíře. Reakce se dostavila velice rychle, pocítil skutečnou úlevu od bolestí hlavy. Nerozuměl sice tomu, jak to funguje, ale bylo mu mnohem lépe. Pro Kuhnea to byl začátek velkého dobrodružství. Zatímco jeho otec podlehl velice mladý rakovině, Ludwig Kuhne se těšil až do osmdesáti let vynikajícímu zdraví. Celý život experimentoval s tím, co nazýval "masážní sedací lázeň" a dosahoval vynikajících a rychlých výsledků.